Platíme si antimonopolní úředníky za lobbování pro soukromé firmy?

Čeští zákonodárci zase jednou zaspali s přenášením evropské směrnice do české legislativy. Nové požadavky v oblasti nakládání s elektroodpadem, které měla Česká republika spolu s dalšími členskými zeměmi splnit do 14. února, procházejí legislativním procesem teprve teď, a to ještě s hodně odřenýma ušima.

Nejde o žádné drastické změny, z pohledu občana-spotřebitele se má zejména zvýšit komfort při odevzdávání starého elektra k recyklaci. Kvůli tomu je podle směrnice – a brzy snad konečně i podle zákona – budou muset zdarma odebírat třeba všichni prodejci s obchody většími než 400 metrů. Drtivá většina z nich už to tak jako tak dělá. Celým jménem se těm změnám říká „vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů“.

Mezitím už proti nám ovšem zahájila Evropská komise řízení o „porušení smlouvy ve věci včasného neprovedení směrnice“. Česká republika tak čelí reálnému nebezpečí, že zhruba do šesti měsíců od zahájení řízení proti ní komise podá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Pět měsíců už uběhlo.

Přečtete si reakci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.Odkaz vložen redakcí na základě požadavku ÚOHS.

Někoho to ale ani nadále příliš nevzrušuje. Kolem návrhu se lobuje zleva – zprava, padají pozměňovací návrhy i návrhy na jeho zamítnutí. Není tedy divu, že Senát, který jej před pár dny projednával na své 23. schůzi, věc vyřešil šalamounsky: neschválili jej ani nezamítl. Po uplynutí 30 dnů (čili 12. srpna) tak uplyne tzv. marná lhůta a zákon dostane k podpisu prezident republiky.

Je ale šokující, že mezi ostatními lobbyisty usilujícími o zamítnutí novely a svolávajícími tak na nás všechny hromy a blesky z Lucemburku, kde nejvyšší evropský soud sídlí, je také státní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Těžko říci, kterému z podnikatelských sdružení, jimž hrozí, že kvůli novele přijdou o kšefty, se podařilo tuhle instituci zatáhnout do hry. Pro zajímavost – jedním z nich je Sdružení zpracovatelů odpadních elektrických a elektronických zařízení (SZE). To se sice tváří, že hájí zájmy zhruba 40 firem působících v oboru, má přitom ale pouhé tři členy. Původního čtvrtého na seznam členů „kdosi“ zapsal bez jeho vědomí, což byla před časem docela velká ostuda.

Faktem nicméně je, že místopředseda ÚOHS Michal Petr neváhal za zamítnutí novely zákona intervenovat osobním dopisem u předsedy příslušného senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Ivo Bárka.

Opravdu byl úřad v roce 1996 zřízen pro podobné účely? Opravdu mají vysoce postavení státní úředníci pobírat své statisícové platy za takovou aktivitu? V zákoně č. 273/1996 Sb., kterým byla stanovena působnost ÚOHS jako ústředního orgánu státní správy České republiky, se neříká nic o tom, že by jeho vrcholní představitelé měli hájit jakékoli skupinové zájmy. Úřadu přísluší jen „vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory“. O lobbování ani slovo.